Sedím za sklem a pozoruji sehranou symfonii pro čtyři ruce a operační nástroje.
Skalpel proniká do těla mé ženy.
Ruce doktorů sahají do rány pro naši dceru.
Je tak malá, že ji ani nevidím.
Sestřičky ji balí do plen.
Spěchají s ní do inkubátoru.
Když procházejí kolem mne, zahlédnu ručičku.
Ručičku velikou jako můj ukazováček.
A pak se ozve pláč. Pláč naší Barunky.
Z očí se mi řinou slzy, a já se jim nebráním….